Vzdělání za mřížemi

Cesty osudu jsou všelijaké a ať už vlastním přičiněním nebo shodou nešťastných náhod, může se člověk ocitnout za mřížemi. Pokud k něčemu takovému dojde, určitě to není životní etapa, po které by někdo toužil a nejradši by ji ze svého života definitivně vymazal. Ale takhle jednoduché to není a čas, který tak musí nedobrovolně několik měsíců nebo i let strávit, mohou využít k něčemu užitečnému, aby ve chvíli, kdy opustí zdi věznice, neměli pocit, že doba, kterou za nimi strávili, byla úplná ztráta času.

Statistiky nám říkají, že většina odsouzených má ukončenou pouze základní školu. Cílem nápravy je kromě jiného i zajistit další vzdělání těm, kteří to potřebují. A tak je možné se v době výkonu trestu odnětí svobody dopracovat k výučnímu listu nebo dokonce k maturitě. Zájem mezi vězni je hlavně o učební obory, převážně řemeslného charakteru. Někteří mají možnost naučit se pracovat s počítačem nebo se věnovat výuce některého ze světových jazyků.

Vzdělávání vězňů má jediný cíl, připravit je na návrat do normálního, obyčejného světa, zajistit jim pokud možno stabilní práci, od toho se odvíjí vše další, např. bydlení, placení výživného, dluhů apod. Jen tak je možné docílit toho, aby se znovu neocitli na scestí a zapojili se do běžného života tak, jak ho známe my ostatní.
Jak takové vzdělání vlastně probíhá? Samozřejmě vězni nechodí do školy, ale mají něco, co je podobné individuálnímu vzdělávacímu plánu, samotní pedagogové pak dochází do příslušné věznice a vyučování už pak probíhá podobně jako ve škole samotné. Jediným problémem, se kterým se věznice potýkají, je, že je málo škol, které jsou ochotny se výuce odsouzených věnovat.
A tak nezbývá než doufat, že situace se zlepší, že o vzdělávání v době výkonu trestu bude stále větší zájem a že ti, kteří svůj trest vykonají, budou moci vkročit do normálního života s patřičným vzděláním.