Svět počítačů

Pécéčko, neboli Personal Computer, jak zní původní název v angličtině znamená skutečně osobní počítač. A osobní je osobní. Je tedy jednoho člověka, který k němu ovšem může pustit členy rodiny nebo jen toho koho chce. Dnes to však asi již nikdo neřeší, protože má každý svůj. Tedy personal computer, že jo.

To, čemu jsme nevěřili ještě před dvaceti lety je skutečnost a fakt. Já, když jsem viděl ceny těch prvních strojů, tak jsem si dokonce byl jist, že něco podobného doma mít nikdy nebudu. A měl jsem. Pravda, později, a to o hodně, když ceny klesly na tu další úroveň. A i tak jsem musel hodně šetřit. Ale měl jsem ho doma, pod stolem, na něm monitor těžký jako kráva a velký jako býk, tehdy ještě CRT, a začal jsem zkoušet psát. Když jsem objevil možnosti writeru, psací stroj jsem prodal a už bych ho nechtěl ani vidět. Počítač je milionkrát lepší.

Pravda, má jisté potřeby a spotřebu, tedy on ani tak ne jako ten starý monitor, ale za ten ušetřený čas a nervy za to rozhodně stálo. Nejde jen o rychlejší psaní, ale hlavně o korekci chyb a další věci. Výhoda počítače je dále v tom, že jsem definitivně vyrazil ze své domácnosti televizor a jsem rád, že už nevím, co to je.

Zprávy si přečtu jen ty, které mne zajímají a na film se podívám kdy chci já a bez reklam. No pohoda.

PC používá již dávno celý svět. Doma jsou nejméně dva, ale již většinou ve formě notebooků, neb nejsou náročné na místo, nežerou tolik elektřiny a kdykoli si je možno vzít s sebou. Také když vypnou proud možno práci v klidu dodělat, nebo dohrát hru.

Nedají se vypsat všechny výhody počítačů, to by byl skutečně mooooooc dlouhý článek. Ostatně je zná každý sám, i když přímo na těchto strojích nepracuje, ale používá je toliko k zábavě. Takže jsem se letem prolétli světem, a to světem počítačovým. Pokud jste si něco z článku vzali, splnil svůj účel.